VYMEZENÍ SEBE SAMA: OSOBNÍ HRANICE

(esence „Jsem ve svém království“, „Michael“, „Fialový Elohim“ a šperk „Bodyguard“)

Jak si můžete lépe stanovit své osobní hranice? Proč je důležité definovat a vytvořit svůj osobní prostor? Proč je „demarkace“ pro některé z nás tak obtížná? Může se člověk naučit vymezit sebe sama a určit si zdravé hranice? Může. A dokonce existuje i určitá energetická podpora, která vám může pomoci v určení a zdravém ohraničení vašeho osobního prostoru.

„Ach, mohl bys…“ „Buď tak hodná a udělej…“ „Můžeš mi pomoct…“ „Nemám nikoho, kdo by mi pomohl, nemohla bys …“. Na takovéto otázky, prosby, někdy velice dobře skrytý nátlak či sofistikované emoční vydírání bychom vlastně nejraději a často odpověděli „Ne“ – ale zřídka tak učiníme. Dovolujeme ostatním, aby nás přiměli dělat věci, které dělat nechceme, protože si neumíme stanovit zdravou osobní hranici.
Nedostatečné vymezení hranic souvisí také s „vpádem“ jiných lidí do našeho soukromí neustálým poskytováním nevyžádaných rad. Lidé, kteří si neumějí stanovit hranice a nedokáží říci „Ne!“, případně „Stop!“, jsou nezřídka vystaveni překračování jejich osobních i nejintimnějších hranic. Jednoduše se těmto „ilegálním přechodům“ skrze vlastní hranice stěží dokážou bránit. Diferenciace je však velice důležitá v jakýchkoli vztazích, v rodině, v práci i v rámci přátelství.
Co vlastně znamená vymezit si hranice? Je to jakási forma „vyměření“ a stanovení „správné“ vzdálenosti mezi námi a těmi druhými; vzdálenosti, díky které se budete cítit lépe a komfortně.
Vymezení osobní hranice vyžaduje, aby bylo druhé osobě řečeno nebo ukázáno, že hranici překročila, dovolila si přiblížit se k nám až příliš „na kůži“ a nedodržela dostatečný a zdravý odstup. Také je však zapotřebí naučit se „cítit“, kde by naše zdravá hranice měla být, a poté získat dovednost za tuto hranici už nikoho, skutečně nikoho nepouštět. Pokud tedy chcete zůstat zdraví, klidní, vyrovnaní, spokojení, šťastní, při své síly a ve své vlastní energii, nedotčení vnějšími negativními a rušivými vlivy, produktivní a zacíleni přesně na to, co si přejete, co je vaším skutečným posláním a je zároveň součástí vašich životních plánů a vizí.
Vymezení hranic tudíž předpokládá, že víme, co chceme, že jsme si vědomi sebe sama, svých potřeb, například nutnosti mít svůj vlastní, bezpečný, intimní – až „posvátný“ – prostor.
Problémy s hranicemi jsou velmi citlivou záležitostí. Zejména u žen, protože jsou obvykle emotivnější, a tudíž citlivější obecně i ve vztahu ke svým hranicím a jejich narušování.
Proč je pro většinu z nás stanovení hranice a vymezení svého osobního prostoru tak obtížné a náročné? Kdysi byli lidé doslova existenčně závislí na příslušnosti ke kmeni. Chránila je před vyhladověním, chladem, nebezpečím napadení zvířaty či příslušníky jiných kmenů apod. Pro přežití bylo nezbytné držet se tlupy, adaptovat se plně v jejím kruhu a zdržet se přílišných projevů své vlastní individuality. I když jsme dnes z hlediska historického vývoje dosáhli úplně jinou (možná na jisté rovině jenom zdánlivou?) úroveň, děti jsou přece jenom stále závislé na péči a lásce svých rodičů. Aby si ji udržely, většinou se podřizují, poslouchají, přizpůsobují se a příliš se nebouří. Anebo naopak, avšak i opačné projevy ze strany dětí bývají obvykle projevem touhy být rodiči bezpodmínečně milováni a přijímáni.
Uvedu některé z mnoha způsobů, kterými rodiče potažmo jiné vychovávající osoby překročují osobní hranice dítěte:
• dávají dítěti pocit, že není úplně „v pořádku“
• častěji nebo příliš je nahlas peskují, něco jim vyčítají, připomínají jim minulá opomenutí či „chyby, či jim dokonce nadávají
• snaží se mít nad dítětem absolutní moc, jak v důležitých, tak dokonce i v „drobných“ věcech, například: „Sněz všechno, co máš na talíři!“ (ačkoli je dítě najezené a necítí vůbec hlad)
Pro každého, kdo okusil nerespektování vlastní hranice, je náročné si je vymezit. Takovíto lidé si pak často dokonce stanovují své vlastní limity, která se rychle mění na vlastní vnitřní omezení a bloky (jistá forma „blokád“ na jakýchkoli hranicích). Ztrácí kontakt sami se sebou, nevnímají a nevědí, co ve skutečnosti chtějí, jaké jsou jejich potřeby. Potlačují své vlastní touhy a sny.
Jak tedy si tedy vybudovat zmiňovanou dravou a pevnou hranici a ochránit tak svůj vlastní osobní a intimní prostor? Existuje mnoho psychoterapeutických metod. Avšak jednou z nejjednodušších a zároveň nejefektivnějších, s dlouhodobým účinkem je – použít energetickou pomoc a podporu, terapeutickou esenci „Jsem ve svém království“ (nebo jinak, ve své říši, ve svém hájemství). Další z možností je podpořit „vymezovací proces“ přidáním vlivu esence „Michael“. Velkou pomocí ve fázi budování hranic je „Fialový Elohim“. Můžete sáhnout rovněž po šperku zvaném „Bodyguard“.

„Jsem ve svém království“ vytváří velice jemně, ale zároveň pevně kolem vás prostor, který je očištěn od všech nežádoucích vlivů a brání jakýmkoli vnějším zásahům, které pro vás nejsou ani prospěšné, ani podporující, naopak brzdí vás, obírají o energii, zdraví atd. Energie a síla této esence naplní váš nově vytvořený, nebo spíš obnovený osobní prostor svou ochrannou, také však vaší vlastní podpůrnou energií, takže se budete cítit v bezpečí, v pohodlí, chráněni, „na svém místě“ a „zcela sami sebou“.
Esence „Michael“ poskytuje mocnou energetickou ochranu a navíc posiluje vaši auru, čili váš tzv. energetický obal. Jeho prostřednictvím získáte jistý druh energetického „brnění“ a budete se cítit méně zranitelní a přístupní vlivům jiných lidí, vnějšího prostředí apod. Kromě toho čistí a transformuje energie, které jste absorbovali od jiných. Platí to též pro energie a zkušenosti z minulých, i velice dávných dob. Prostřednictvím působení esence „Michael“ se posílí vaše sebevědomí a sebepřijetí, zvýší se vaše sebehodnota, budete vyzařovat silné charisma, které je původně přítomno v každé lidské bytosti, jenom je často z různých příčin sami potlačíme, resp. dovolíme jiným, aby jej potlačili. Projeví se i navenek vaše skutečné, bytostné Já.

„Fialový Elohim“ velice účinně pomáhá při zjišťování a zkoumání příčin problémů s vlastními hranicemi, případně s překračováním hranic těch druhých. Po jeho aplikaci se můžete v duchu či nahlas ptát, čeho se to vlastně bojíte, kde a proč vznikl váš strach, a pak pozorovat své myšlenky, pocity a intuitivní vhledy. „Fialový Elohim“ vám umožní jít velice hluboko, najít i velice staré příčiny, stará zranění apod.; též transformovat své strachy v odvahu a na zdravý vztah k sobě.
„Bodyguard“, energetizovaný ochranný „klenot“ stabilizuje auru a celý energetický systém, podporuje cílenou pozornost a posiluje vnitřní sílu. Dodává pocit silné ochrany, síly, soustředění a svobody. Jeho podoba je inspirována ochranným okem zvaným Nazar, které návrhář Lichtwesenu reinterpretoval a implementoval pomocí ušlechtilých materiálů, stříbra, palladia a safíru. Nazar ochraňuje před „zlými pohledy“, uhranutím nebo jinými nepříznivými vlivy. Po staletí vládne víra, že když se skutečně negativní energie a síla Nazaru střetnou, má Nazar sílu zlo odvrátit a zrušit jeho působení.

K čemu je vlastně dobré stanovit si hranice a vymezit svůj vlastní osobní prostor? V tomto směru dochází často k mylnému chápání osobní i intimní hranice. Mnozí je pojímají jako projev sobectví a sebestřednosti. To je však velice nesprávný a pro každého dokonce škodlivý názor. Být schopen vymezit si hranice, dokázat v případě potřeby říci „Ne!“ a osvojit si svůj prostor, své „soukromé království“, neznamená být egoistou. Znamená to kupříkladu jednoduše říkat „Ne!“, pokud je to vaším přáním. V důsledku projevení své vůle (nebo nevole) bude vaše osobní kompaktnost, soustředění, také však čistá upřímnost a – láska i sebeláska. Budete-li po stanovení své hranice říkat „Ano!“, protože budete mít na mysli ano, vytvoříte tím větší blízkost a důvěru. Když vyjádříme své touhy a potřeby, jak v soukromí, tak v práci, v byznysu atd., budeme i my sami schopni plně přijmout ty druhé s jejich vlastními potřebami. Nebudete si už dál muset stavět nepřirozené a umělé zdi kolem sebe, vyjadřovat výrazem obličeje a držením těla „drž se ode mě dál“, případně naopak, nebudete se muset dělat neviditelnými, abyste se k vám ostatní příliš nepřibližovali. Budete si moci dovolit skutečnou blízkost s jinými lidmi. Pokud totiž dovolíte lidem hranice překračovat, nevytváří se tím blízkost, nýbrž prohlubující se vzdálenost. Vytváření svých hranic vskutku neublíží. Spíš i je naučí nepřekračovat hranice těch druhých, vytvářet si svou vlastní energii z vlastních „zdrojů“. Přirozeně, ze začátku se budou bránit, mohou být dokonce až agresivní, neboť jim bude chybět vaše energie, kterou se sytili, kterou jste jim umožnili, aby byli syceni. Vytrváte-li a nenecháte se odradit, bude to přínos pro všechny, nejenom pro vás samotné.
Další typy pro stanovení hranic a vymezení osobního prostoru:
• Nechte si čas na zvážení, zda chcete někomu skutečně vyhovět nebo nikoli a proč to vlastně druhá strana od vás vyžaduje.
• Bude-li po vás někdo chtít okamžitou odpověď, nenechte se zatlačit do kouta. Neochvějně trvejte na tom, že si chcete odpověď promyslet. Pokud bude nátlak pro vás přece jenom nesnesitelný, zásadně a bez skrupulí řekněte „Ne!“. Můžete je pak změnit později na „Ano!“, pouze však na základě vlastního úsudku a svobodné vůle, bez toho, aby vás to stálo víc, než jste ochotni či schopni dát.
• Za předpokladu, že nejste si zcela jisti, anebo jste svolní pouze k dílčímu souhlasu, řekněte jenom „částečné ano“. Například: „Ano, ale nikoli teď.“; „Ano, ale pouze pokud…“; „Ano, ale jenom tuto část, ostatní ne“; atd.
• Když říkáte „Ne!“, naučte se jej (alespoň do doby, než si zvyknete být rozhodní a vaše hranice bude zpevněna) neomlouvat a nevysvětlovat!. Odůvodňování ukazuje, že si svým „Ne!“ nejste jistí a vaše odvaha stát si sami za sebou není bůhvíjak velká. Prostě se objasňování příčin vašeho nesouhlasu stane vaší pastí.
• Cítíte-li potřebu říci „Ne!“, udělejte tak okamžitě, aniž byste nad tím déle přemýšleli. Čím déle budete váhat, tím to bude pro vás těžší a tím víc prostoru dáte protistraně k překročení vaší hranice a k vydírající argumentaci.
• Oceňte potřeby druhých, ale stejně řekněte své „Ne!“. Kupříkladu: „Chápu, že to chceš. Ale nemohu/nebudu to udělat.“; „ Je mi líto, že vám s tím nemůžu pomoci.“ apod.
• Neodsuzujte sami sebe, jakmile řeknete „Ano!“, ačkoli jste chtěli, moc chtěli vyslovit své nové kouzelné slovíčko „Ne!“. Jenom zvažte, kolik let jste žili s tímto vzorcem chování? Je v pořádku, že vaše proměna nenastane lusknutím prstu. Je také v pořádku, budete-li zpočátku cítit strach. Jsme „návykové bytosti“ a nervové dráhy, které vám dosud bránily vymezení hranic, jsou jako dálnice. Nové demarkační linie jsou jako stezky, které se rozšiřují, pouze když po nich chodíte často. Říká se, že nový zvyk se ustálí a zakoření, pokud jej provozujeme kontinuálně a plynule 21 dní. Porušíte-li své „hraniční“, „demarkační“ snahy, začněte nanovo. Mějte sami se sebou trpělivost, prohlubuje se tím nejenom vaše sebeláska, ale – což zní možná zvláště – i vaše schopnost žít ve vlastním „království“.

• Nepředstavujte si svou hranici jako vysokou, kompaktní zeď. Spíš si vizualizujte nějaký hezký plot, ohradu. „Energická demarkační technika“ prostřednictvím představy plotu je vhodnější než zeď, protože je propustný, s průhledy ven, skrze plot můžete vidět, co se děje venku. Přesto, že není tak vysoký, široký, mohutný jako obranná zeď nebo dokonce hradby, je plot spolehlivou hranicí. Lze jej navíc snadněji přesouvat, blíž nebo dál. Tuto představu byste měli „pěstovat“ několikrát denně po dobu několika týdnů, i když není nikdo přítomen a nemusíte se vůči nikomu zrovna vymezovat. Můžeme si k tomu představit rovněž energetického strážce hájícího váš prostor, třeba zrovna archanděla Michaela s planoucím mečem.
Mnoho síly, odvahy, výdrže a odhodlanosti vybudovat si zdravé hranice a vymezit svůj osobní prostor, své vlastní „království“.
Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná terapeutka rodinných konstelací a andělské terapie, oficiální lektor projektu Lichtwesen, judita.andele@gmail.com