Život v přítomném okamžiku „aneb Klíč ke svobodě“

Aby ve Vašem životě převládala láska a radost, dalším důležitým krokem je, naučit se žít v přítomném okamžiku. Myslíte, že je to jednoduché? Podívejte se na lidi kolem sebe a sami si odpovíte na tuto otázku. Pokud zvládnete tento stav bytí, naleznete vnitřní mír, klid a pohodu ve svém nitru. Začnete čelit výzvám života s pozitivně naladěnou myslí a hlavně S ÚSMĚVEM.

Nehledejte své Já ve své mysli. Naše ztotožnění s naší myslí, které nás nutí ustavičně přemýšlet. TO NEJSE MY. Neschopnost přestat myslit je strašné neštěstí, ale my si to neuvědomujeme, neboť tím trpíme téměř všichni, takže to považujeme za normální. Tento ustavičný hluk vám znemožňuje najít onu sféru vnitřního klidu, která je neoddělitelná od Bytí. Také vytváří naše falešné Já, které vrhá stín strachu a utrpení. Francouzský filozof Descartes věřil, že formuloval nejzákladnější pravdu, když učinil své slavné prohlášení: „Myslím, tedy jsem“. Ve skutečnosti však vyjádřil ten nejzákladnější omyl, jelikož ztotožnil myšlení s Bytím a totožnost s myšlením. Člověk, který nemůže přestat myslit, tj. téměř každý, žije ve světě ustavičných problémů a konfliktů, ve světě, který je odrazem stále větší fragmentace mysli. Osvícení je stav celistvosti, pocit jednoty, a tudíž stav hlubokého klidu. Je to pocit jednoty s vnějším i vnitřním světem – pocit jednoty s Bytím. Osvícení není jen konec utrpení a konfliktů, je to zároveň osvobození z područí neustálého myšlení.

Mysl je vynikající nástroj, pokud ji užíváme správně. Užíváme-li ji nesprávným způsobem, stává se velmi destruktivní. Nevědomě se s ní ztotožňujeme, takže si ani neuvědomujeme, že jsme jejím otrokem. Počátkem svobody je poznání, že nejsme totožný se svým myšlením. Toto poznání Vám umožňuje pozorovat své myšlení. Jakmile začnete své myšlení pozorovat, aktivujeme vyšší úroveň svého vědomí. Uvědomíte si, že myšlení je jen nepatrným aspektem nesmírné sféry inteligence. Uvědomíte si, že z této sféry pochází všechno skutečně důležité – krása, láska, tvořivost, radost a vnitřní klid.

Takže nejdůležitějším krokem na cestě k osvícení je tohle: odnaučit se ztotožňovat se s vlastní myslí. Pokaždé, když vytvoříte mezeru v myšlenkovém proudu, vaše vědomí se stane jasnějším.

Když nasloucháte nějaké myšlence, jste si vědomi nejen té myšlenky, ale také sami sebe jako jejího svědka. To je nová dimenze vědomí. Když nasloucháte myšlence, uvědomujete si v pozadí svou vědomou přítomnost – své hlubší já. Myšlenka pak ztrácí svou moc nad vámi a rychle odejde, protože jste se přestali ztotožňovat se svou myslí.

Proud myšlení můžete přerušit také tím, že soustředíte svou pozornost na přítomnost. Intenzivně si uvědomujte přítomný okamžik. To je velice uspokojující. Tímto způsobem odvedete pozornost od myšlenkové činnosti, vytvoříte mezeru v myšlení a dosáhnete vědomého stavu vysoké bdělosti. To je podstatou meditace. V každodenním životě to můžete cvičit tak, že se soustředíte na jakoukoli běžnou činnost, takže se stane vaším vlastním cílem. Například pokaždé, když jdete po schodech, soustřeďte svou pozornost na každý krok, každý pohyb a každý dech. Buďte naprosto soustředění na svou činnost. Když si myjete ruce, vnímejte zvuk a teplotu vody, pohyb svých rukou, vůni mýdla atd. Když si sednete do auta a zavřete za sebou dveře, několik vteřin sledujte proudění svého dechu. Uvědomujte si přítomný okamžik. Zda jste v tomto cvičení úspěšní, to poznáte podle toho, jak hluboký klid cítíte ve svém nitru.

Když vstoupíte do této bezmyšlenkové sféry hlouběji, dosáhnete stavu čistého vědomí. V tomto stavu cítíte svou vlastní přítomnost tak intenzivně a tak radostně, že vám připadá poměrně nedůležité vaše myšlení, vaše pocity, vaše tělo a celý vnější svět. A přece to není egoistický stav. Dostanete se za hranice toho, co jste dříve považovali za „své já“. Tato vědomá přítomnost jste vy, ale zároveň je nepředstavitelně větší než vy. Naučte se žít v přítomném okamžiku jako nezaujatý pozorovatel své mysli. Přestat myslet nelze, jelikož naše žádostivá mysl hledá spásu a naplnění ve vnějším světě a v budoucnosti jako náhražku za radost z Bytí. Dokud se budeme ztotožňovat se svou myslí, ztotožňujeme se také s jejími touhami a potřebami, takže naše „opravdové Já“ existuje jako pouhá možnost, jako nenaplněný potenciál nebo semeno, které ještě nevyklíčilo. Místo abyste citovali Buddhu, buďte Buddhou, buďte „probuzeným člověkem“, což slovo Buddha znamená.

ČÍM VÍCE ŽIJETE TADY A TEĎ, TÍM VÍCE SE VÁM OTEVÍRAJÍ DVĚŘE K UNIVERSU „K NEBESKÉ LÁSCE“.

Je to stav, kde minulost ani budoucnost neexistuje. Zjistíte, že čas je věčný jako naše duše. Proto začněte žít v přítomnosti, a uvidíte jak lehce a s nadhledem se Vám bude žít. Všechny bolesti a starosti odejdou a Vy ucítíte tu lehkost svého Bytí. Nádherný pocit Svobody.